Pársové – úcta ke psům
Pársové jsou potomci perských vyznavačů zoroastrismu (mazdaismu), kteří byli po ovládnutí Íránu muslimi pronásledování a rozhodli se hromadně opustit vlast. Do Indie přišli nejpozději v 10. st.n.l.. Dodnes přežívají malé komunity těchto „vyznavačů ohně“ v západní Indii, zejména v okolí Bombaje (Mumbaí). Na rozdíl od muslimů, kteří považují psi za nečisté zvíře, mají Pársové ke psům hlubokou až nábožnou úctu. Už Zaratuštra (prorok a zakladatel tohoto náboženství) měl psa za dobrého přítele a péči o zvířata považoval doslova za náboženskou povinnost. Mezi nejtěžší hříchy vedle vraždy, podvodu, vydírání či nevěry patřilo též zabíjení, týrání či zanedbávání psů. Smrtelným hříchem například bylo: podávání příliš horkého pokrmu hlídacímu či pastýřskému psu, což by mu spálilo hrdlo, bití březí feny, zabití feny, atd.. Psa volají též k umírajícímu, věří, že mrtvolná démonka Nasu nesnese psí pohled a prchne. Obřad je znám pod jménem sagdíd („psí pohled“). Pes bývá přítomen též pohřebnímu průvodu. Mrtvý je přenesen na „věž mlčení“ a zde ponechán na pospas supů. Později jsou vybělené kosti uloženy do hrobu.
Literatura:Klíma, Otakar, Zaratuštra, Votobia, Olomouc 2002.
Základy asijských náboženství, Knotková-Čapková a kol., 1.díl, Nakladatelství Karolinum, Praha 204.